31/03/2026
Třetí týden – Morana a týden plný vděčnosti, péče, květů a pupenů
Týdenní ohlédnutí je pro mě vždy chvílí, kdy si připomenu malé krásné okamžiky. Právě ty mi pak v náročnějších dnech dokážou rozsvítit den a vykouzlit úsměv na tváři – a třeba tímto ohlédnutím se podaří trochu rozjasnit i váš den.
Třetí březnový týden se nesl v duchu opravdového jara – nejen že jsme v pátek slavili jarní rovnodennost, ale už každé ráno bylo jaro cítit ve vzduchu a teploty nás hřály stejně jako první sluneční paprsky. Po ranní volné hře se děti v kroužku svlékají jako hadi z kůže – nebo spíš jako cibulky, protože mají na sobě spoustu vrstev. V ranním kruhu se protahujeme po zimě jako květiny: hlavičky, jazýčky, očička, každá část těla. Nechybí pohlazení a tiché poděkování.
Ve středu vyprávím dětem příběh o Moraně – o vesnici, kde lidé také pouštěli zimu po řece, ale jednou se stalo něco zvláštního: zima neodešla. Když si děti jednou hrály v lese, slyšely Moranu, jak je smutná, protože všichni oslavují jen Vesnu a jí nikdo nevěnuje pozornost. A tak vzniká náš čas s Moranou – tvoříme první díl náhrdelníku pro Moranu. Sedíme v kruhu u ohniště a mezi námi putuje vyfouklé vajíčko – vejdunek. Každé dítě na něj může něco namalovat nebo Moraně pošeptat své poděkování za zimu. Morana nás provází celý zbytek týdne – bereme ji na výpravy, do kroužku a postupně zdobíme. Má ruce, nohy, náušnice i spoustu ozdob. Je nádherná a my se radujeme. Myslíme si, že i Morana má radost a pozornost, o kterou žádala, a tak může s klidným srdcem předat vládu Vesně, protože už ví, že i my si uvědomujeme, jak důležité je nejen vítat to nové, ale i s vděčností propouštět to, co bylo. Dát prostor konci, aby mohl přijít začátek. Možná právě tam se rodí skutečné jaro – nenápadně, tiše, uvnitř každého z nás.
Cílem našich výprav byl pro tento týden Ptačí strom – děti tady běhají z kopce, lezou po stromech, hrají hry, objevují fialky a pečují o Moranu. Velkou radostí tohoto týdne byla také přítomnost praktikantky Verči, která s dětmi hraje hry, vede ranní kroužky i odpolední přípravu pro předškoláky. Jsme jí moc vděční.
A už je tu pátek a očekávaná slavnost. Společně s Martinou, Verčou, Maxíkem a Flori připravujeme školku, zdobíme ji a chystáme ohniště. Po odpočinku se přidávají i malí mravenečci, dorazí školní družina s Ivetou a každý přikládá ruku k dílu. Prostor se postupně proměňuje v kouzelné místo. Kolem třetí hodiny přicházejí první rodiče a o půl čtvrté se potkáváme v kruhu u ohniště. Slavnostně zapalujeme oheň, zpíváme a sdílíme, co nám tento čas přináší. Máme možnost se rozloučit s tím, co už nám neslouží. Každý si může vytvořit svou malou Moranu, vložit do ní to, co chce pustit, a odevzdat to ohni. Vzniká tak tiché místo spočinutí – prostor, kde se můžeme na chvíli zastavit, nadechnout a naladit se sami na sebe. Naše velká společná Morana má svůj oltář, kam je možné přijít, dozdobit ji a poděkovat jí za zimu. Když vše uzraje, vydáváme se průvodem k Labi. Cestou zpíváme a neseme Moranu s vděčností. U vody ji pak společně pouštíme po proudu. Na závěr tvoříme ještě jeden velký kruh. Zpíváme jarní písně a zdobíme větvičku jara barevnými mašlemi. Tu si pak odnášíme zpět do školky jako posla nového začátku.
Bylo to tiché i radostné zároveň. Jemné i silné. Rituální i volné. Hravé i plné smíchu.
