07/12/2025
Po roce pokračujeme v představování vítězů seriálu KladSKIroll Cup, těmi letošními se stali Simona Bubeníčková a Jaroslav Ehl. Přednost má dáma, jejíž vítězství je cennější o to, že je nevidomá ...
Ahoj, jsem Simča a pocházím z Velkého Poříčí. Přesto, že moji rodiče nikdy vrcholově nesportovali a byli to spíše sportovní nadšenci, vedli mě k pohybu od malička. Jezdili se mnou plavat, o víkendech jsme chodili po horách, v zimě mě taťka učil sjezdovat, a taky mě párkrát postavili na běžky. Narovinu, první lyžování se mi vůbec nelíbilo, ale stejně mi nezbývalo nic jiného, než zkrátka dojet. Původně jsem ale začínala s plaváním, které mám moc ráda do teď. V deseti letech jsem však zavítala do klubu BKL Machov a přibrala jsem tak lyžování k mé plavecké přípravě. Časem mě ale lyžování a lidi okolo začalo bavit více, a tak jsem plavání nechala být.
O zrak jsem začala postupně přicházet asi v deseti letech. Vždy se snažím myslet pozitivně, a tak jsem to asi měla i v tomto případě. Věřila jsem tomu, že zůstanu zdravá. Někde v hlavě jsem však stále měla představu, jak to asi bude vypadat, až nebudu nic vidět, a tyhle představy se stupňovaly s tím, jak se mně zrak zhoršoval. Myslím ale, že jsem vše zvládla v pohodě a momentálně si, i hlavně díky mému okolí, užívám života a dělám to, co mě baví. Nechci mluvit za rodiče, ale občas mám pocit, že jsem se se svým hendikepem vyrovnala lépe, než oni.
Trénuji a závodím s BKL Machov, kde je jedním z trenérů David Šrůtek. Ten se nebál vzít si mě na starost a vytrénoval se i v roli traséra k praktické dokonalosti. S Davidem objíždím všechny závody, ale musíme toho spolu i hodně odtrénovat. S tréninkem, trasováním a vším kolem nám taky hodně pomáhá taťka, bez kterého bych lyžování nemohla snad ani dělat.
Letos jsem na kolečkových lyžích strávila téměř 100 hodin a najela jsem asi 1200 kilometrů. Kolce jsou podle mě dost specifická disciplína. Já je beru jako fajn letní přípravu, je to asi nejbližší pohyb k lyžování, ale stále, podle mě, nejde porovnávat výsledky z kolců a lyží. Jsem ráda, že tu máme závody jako je třeba i KladSKIroll Cup, díky kterým nevyjdeme přes léto úplně ze závodního napětí. Kolce jsou více silová disciplína, na rozdíl od lyží, kde je více podstatná technika. Záleží také na sněhových podmínkách, které jsou různé a proměnlivé, zatímco asfalt je stále pevný. Když se však na asfalt spadne, tak to bolí. Proto na kolcích jezdím s respektem, a to hlavně na podzim, kdy se už blíží zimní sezóna. Celkově mám určitě raději lyže, na těch se nemusí dávat pozor na silniční provoz, a když je pořádná zima se sněhem a hezká okolní krajina, tak to dokážu i trochu vnímat. Nejen, že si sama představuji, jak to asi vypadá, někdy trochu více sluníčkově, ale taky mi David nebo taťka stíhají popisovat okolí, koho míjíme, jak to okolo vypadá atd.. To je vždy fajn zpestření. Pomáhá mi to i při závodech, kdy mi David zase říká, jak si my, vůči ostatním, vedeme.
Pokud bych měla vypíchnout jeden sportovní zážitek, který si budu pamatovat navždy, tak to určitě bude letošní mistrovství světa v norském Trondheimu, kde jsme měli možnost zazávodit si na stejném mistrovství, jako mají elitní běžci na lyžích. Zažít tu atmosféru, a ještě k tomu v Norsku, kde je lyžování národní sport, je opravdu něco nezapomenutelného.
Letošní sezóna bude výjimečná tím, ze se konají OLYMPIJSKÉ A PARALYMPIJSKÉ HRY. Pro mě to budou první hry a jsem ráda, že se konají v Evropě, protože může přijet rodina a plno známých. Já se na to moc těším, ale zároveň nevím, co od toho čekat. V olympijské vesničce budeme bohužel sami, ale doufám, že o olympijskou atmosféru nepřijdu. Jedeme tam hlavně kvůli závodění, takže na tratích chci nechat maximum, ale taky si to chci užít!
Na závěr chci říci, že sportováním se nedá nic ztratit. Pohyb je přirozenou součástí života každého z nás. Nemusíme být zrovna vrcholovými sportovci, ale pohyb bychom měli všichni, podle mě, brát jako zábavu, která by neměla chybět v našem pravidelném programu.
