Zcela v souladu s významem rodového hesla Věrně a stále se Kolowrat-Krakowští věnovali také plnění obecně prospěšných cílů. Vždy podporovali oblast vzdělávání a kultury, pomáhali lidem v tíživé sociální a zdravotní situaci a aktivně se podíleli na rozvoji regionů, kde působili. Na tuto tradici navázali také hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897–1996) a jeho syn František Tomáš Kolowrat-Krakovský
(1943–2004), kteří se po roce 1989 vrátili z amerického exilu. Jejich cílem nebyla pouhá restituce majetku, ale i aktivní pomoc v ekonomicko-sociálním rozvoji demokratického Československa a později České republiky, které mohli nabídnout své bohaté zkušenosti. Jakmile se ujali správy svého majetku, začali pracovat nejen na ozdravení a znovuvybudování panství pánů z Kolowrat, ale ihned ochotně a rádi poskytovali obecně prospěšnou pomoc.
1993 – Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský pronajal na dvacet let Kolowratský palác Národnímu divadlu za symbolickou jednu korunu ročně.
1997 – Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakovský koupil pro památnou stavbu románského kostela sv. Jiří v Přimdě tři nové zvony náhradou za původní, zničené po 2. světové válce.
2000 – Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakovský přispěl Národnímu muzeu částkou 100 000 Kč na vydání obrazové publikace o historii budovy Národního muzea.
2002 – Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakovský věnoval nemalou finanční částku Červenému kříži na pomoc v nouzi a nápravu škod způsobených rozsáhlými povodněmi.
