Poprvé se konala v roce 1963 v Hradci Králové jako soutěž národní a od té doby prošla několika krizemi, které ji po překonání vždy vynesly o několik příček výš na pomyslném žebříčku kvality i popularity. U zrodu Smetanovské soutěže stál její iniciátor a zakladatel Václav Holzknecht, tehdejší ředitel Pražské konzervatoře. Bezprostředním impulsem pak byl první ročník Chopinovy soutěže v Mariánských
Lázních. Dr. Holzknecht jako předseda poroty uveřejnil v tisku hodnocení této soutěže a posteskl si, že něco podobného by pro oživení zájmu u mladé pianistické generace potřebovalo klavírní dílo Bedřicha Smetany. Myšlenka se ujala v Hradci Králové u tehdejších pracovníků Parku kultury a oddechu za podpory továrny na klavíry, která měla a má sídlo právě v Hradci Králové. Město, pořádající instituce i zástupci továrny na klavíry myšlenku podporovali, ale „shora“ přišel stručný vzkaz, že pořádání Smetanovské klavírní soutěže je nesmysl. Dr. Holzknecht se nezalekl, soutěž se rozjela a čtyřicet let její existence nelépe dokládá její užitečnost, se vzrůstající popularitou její právo na život. Až do roku 1968 probíhala soutěž každoročně. V uvedeném roce zažila první velkou krizi. Po srpnových událostech, kdy lidé měli jiné starosti, značně poklesl počet soutěžících. Třebaže se i za těchto okolností soutěž prosadila, malý počet soutěžících byl podnětem k praktickým krokům. Soutěž byla pozměněna z každoroční na bienále a byly zavedeny dvě věkové kategorie, přičemž té starší přibylo třetí kolo s doprovodem orchestru. Tyto zásadní úpravy měly pozoruhodný dosah. Zvýšil se počet kandidátů i jejich kvalita a mezi soutěžícími se vyskytli i první klavíristé ze zahraničí. Vzhledem k tehdejším poměrům pochopitelně všichni z Východu. Z této situace a z podpory místních institucí žila soutěž příštích deset let. Dalším zlomem v existenci soutěže byla smrt jejího zakladatele Holzknechta v roce 1988. Jeho dlouholetý spolupracovník Jan Novotný, nynější výkonný prezident Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, byl pověřen vedením dalších ročníků a soutěž vstoupila i do nové, polistopadové etapy. Kdyby se snad někdo domníval, že sametová revoluce znamenala v případě Smetanovské soutěže i automatické zlepšení jejích existenčních podmínek, velmi by se mýlil. Jana Novotného stálo mnoho úsilí přesvědčit celou řadu nových lidí na kompetentních místech o nutnosti v načatém díle pokračovat. Další z krizových situací byla překonána a soutěž se podařilo vzkřísit k životu rekordním počtem účastníků včetně cizinců, což přesvědčilo tehdejší představitele města o právu soutěže na další existenci. Tím ale historie soutěže zdaleka nekončí. Na sklonku devadesátých let po zásadních personálních změnách na vedoucích místech magistrátu v Hradci Králové se změnily priority a kultura nebyla považována za jednu z nich, těsně před zahájením byl 24. ročník Smetanovské soutěže zrušen. Situace Smetanovské soutěži hrozila zánikem, stejně jako v roce 1968. Problém zaujal stavebního podnikatele z Brandýsa nad Labem, který založil v místě svého působení Smetanovo hudební sdružení. Přesvědčil zástupce města i místní podnikatele a 24. ročník se uskutečnil na krásném renesančním zámku právě v Brandýse nad Labem, byť s půlročním odkladem a bez třetího kola s orchestrem. Organizátoři soutěže byli za tento záslužný krok vděční, ale věděli, že jde o dočasné řešení. V Plzni začínáme psát další, prozatím závěrečnou, kapitolu historie Smetanovské soutěže. Její umístění v Plzni, počínaje 25. ročníkem v roce 2002 a doplněním jejího názvu na „Mezinárodní“. Plzeň má všechny výhody potřebné pro konání akcí, spojených se jménem Bedřicha Smetany. Smetanovskou tradici, ze které vznikl festival, podporu města, nadšení a dobrou vůli všech zúčastněných v projektu pokračovat. S tímto vědomým můžeme nadšeně očekávat 32. ročník Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže.
