Příběh ztracení a touha znovunalézání
Litomyšl, kostel Nalezení sv. prosinec 2016
Madona z Osíka jako prvořadá umělecká památka, starobylý kultovní předmět a svědek současnosti. Mimořádnou událostí Smetanovy výtvarné Litomyšle v roce 2016 bude umělecká intervence v kryptě litomyšlského kostela Nalezení sv. Nepromění se totiž jen podzemní sakrální prostor, ale i vystavené unikátní umělecké dílo.
Tajemství původu: Nedaleko Litomyšle ve vesničce Osík byla na podzim roku 2010 objevena téměř kompletně dochovaná socha madony s dítětem. Podrobný uměleckohistorický a materiálový výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromovanou řezbu na našem území (vznik mezi 990–1180). Tento unikátní kultovní předmět pocházející pravděpodobně z pomezí Francie a Švýcarska se ihned vepsal do širokého odborného, ale i obecného povědomí jako tzv. Madona z Osíka. Typově se řadí k trůnícím madonám s Ježíškem na klíně, k tzv. typu sedes sapientiae, trůnu Moudrosti. Téměř tisíciletý příběh tohoto unikátního předmětu osobní zbožnosti, navíc importovaný do českého prostředí z daleké ciziny, je prozatím zahalen tajemstvím a čeká na další bádání. Pro jeho jedinečnost však není nepravděpodobné, že je třeba jeho přirozené místo užívání hledat v kruzích nejvyšších dobových elit, tedy i na českém panovnickém dvoře. Ztráta tváře: Madona však na sobě nese jedno nepřehlédnutelné zranění z minulosti – chybí jí tvář. Pravděpodobně jí byla odťata v průběhu jedné z obrazoboreckých bouří, které se přehnaly i naší zemí. Socha tak na několik století ztratila svůj význam, vyprchal z ní život a vypadla z přirozeného místa, kam patřila. Přestala být úběžníkem existenciálních proseb a úvah lidí, oknem do jiného světa, reprezentací transcendence a spojovatelem minulosti a věcí budoucích. Hledání tváře: Aktuální výstava této madony v Litomyšli je nesena touhou alespoň na několik měsíců tento nepříznivý běh dějin zvrátit a opět do sochy vdechnout život a vrátit ji do jejího přirozeného sakrálního prostředí. Tento unikátní litomyšlský experiment, který překračuje jak tuzemské, tak i zahraniční zvyklosti prezentace podobných výjimečných děl minulosti, je současně i velikým otazníkem nad tím, jak vlastně máme dnes nést dědictví vlastní minulosti. Je výzvou k přemýšlení a k diskuzi. Expozici proto bude doprovázet pestrý program přednášek, debat a dalších událostí. Architektem výstavy a současně autorem hlavní myšlenky hledání nové tváře je Josef Pleskot, jehož jméno je již desetiletí s městem Litomyšl neoddělitelně spojeno. Odbornými garanty a spolutvůrci celého konceptu jsou profesor Jan Royt, prorektor Univerzity Karlovy, přední český znalec středověkého a raně novověkého umění, a Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK, který se dlouhodobě věnuje otázce oboustranného vztahu a živého působení starého a současného umění. Pořadatel: Město Litomyšl, Zámecké návrší Litomyšl
Spolupracující instituce: White gallery,
Centrum teologie a umění při KTF Univerzity Karlovy v Praze
Realizace výstavy: White gallery
Foto: Pavel Vopálka
