20/03/2026
S trudníkem mazovým není člověk nikdy sám. Ani ptáci nejsou sami: svůj mikrobiom si nesou nejen v trávicí soustavě, ale i na svém peří. Ale kde se ten mikrobiom bere?
Možná si právě představujete masku auta a hmyz, který se na ni nachytal při jízdě po dálnici (před třiceti lety – dnes to s tím hmyzem, jak víme, dávno není tak divoké). Pták přece letí poměrně rychle, a na své pouti tak jistě nejednu breberu nasbírá. Podle výzkumu Veroniky Gvoždíkové Javůrkové a jejích kolegů je ale situace mnohem složitější. Druh ptáka (a zejména jeho příbuzenské vztahy a ekologie, tedy, řekněme, životní styl) totiž předpovídá druhové složení jeho povrchového mikrobiomu daleko lépe, nežli oblast, v níž se daný pták vyskytuje.
Jak se na to přišlo? Výzkumníci odebrali sedmi druhům našich domácích volně žijících pěvců prsní pero, přičemž ze vzorku DNA následně osekvenovali 16S rDNA, tedy gen ribozomální DNA bakterií a archejí běžně používaný jako marker k identifikaci prokaryotních druhů organismů¬*. Takto se jim povedlo identifikovat řadu jednotlivých druhů mikrobů na peří žijících, a výsledek, kromě výše uvedeného, odhalil ještě dvě další zajímavosti.
Tou první je lítý chemický boj, který zuří pod rouškou jednotlivých paprsků: Dominantní bakteriální druhy často produkují bakteriocidní látky, které drží na uzdě svoje méně zabijácké kolegy. Tou druhou je překvapivě odlišné složení mikrobiomu některých druhů. Kupříkladu u břehule říční a rehka zahradního převládaly rody Streptococcus a Lactobacillus.
Chcete vědět víc? Dneska se na vás chystá přednáška právě Veroniky Gvoždíkové Javůrkové s názvem Ptačí mikrosvět – aneb význam mikroorganismů v životě ptáků. Od pěti v Benátské 2, anebo na našem streamu.
Zdroj: Javůrková, V. G., Kreisinger, J., Procházka, P., Požgayová, M., Ševčíková, K., Brlík, V., ... & Porkert, J. (2019). Unveiled feather microcosm: feather microbiota of passerine birds is closely associated with host species identity and bacteriocin-producing bacteria. The ISME journal, 13(9), 2363-2376.
*) Pokud vám přijde, že jsem teď mluvila španělsky: Prokaryotní organismy jsou bakterie a archea (ve škole jste se možná učili „archebakterie“), tedy jednobuněčné organismy, jejichž buňka se neskládá z jednotlivých organel jako ta naše eukaryotní, ale je mnohem jednodušší. Prokaryotní se jí říká podle toho, že nemá jádro tak, jako ta naše, ale její genetická informace se nachází přímo v protoplasmě. Ribozomy jsou takové malé a šikovné podjednotky, které nám – i prokaryotům – pomáhají vyrábět proteiny, a jejich geny jsou tudíž pro život, jak jej známe, nezbytné – a dosti konzervované, takže se dobře nalézají, sekvenují, a hlavně se podle nich dobře dělají fylogenetické stromy mapující příbuznost mezi organismy.
