03/05/2026
Zdravíme přátelé 🙂☀️, s velkou radostí Vám představujeme další krásnou ženu - bytost Janu Kozubkovou ❤️, která vystoupí na setkání Zázračná planeta země 🌍🫶
★ Zpěvačka, hudebnice, hlasatelka a performerka
Jana Kozubková studovala mezinárodní vztahy, ale přátelé jí přivedli k divadlu a to ji zcela pohltilo.
V roce 2012 spoluzaložila divadelní spolek Kolonie a získala ocenění objev roku festivalu Next Wave.
Jana má vlastní pohádku Rusalka od Vydří řeky, koncertuje a pracuje také jako hlasatelka na stanici ČRo Vltava.
Debutové album české herečky a písničkářky Jany Kozubkové TouLaní obsahuje dvanáct křehkých písní z pomezí folku a šansonu. Autorka v nich využívá zkušenosti z jevišť alternativních forem divadla a nápaditě pracuje s texty a atmosférou. Přichází za posluchačem sama, jen se svou kytarou, a nabízí útulný svět jemných a lyrických písní. Její písně jsou určeny posluchačům, kteří jsou ochotni se zastavit v běhu času a objevit decentní charisma i přesvědčivé osobní sdělení této písničkářky.
Některé z nich zazní na festivalu Zázračná planeta Země.
1.8. 2026
v 18:30.
V Bečovské botanické zahradě.
ukázky z desky možno slyšet zde:
https://janakozubkova.bandcamp.com/album/toulan
rozhovor v rádiu Proglas o desce:
http://janakozubkova.com/rozhovor-v-radiu-proglas-o-desce-toulani-8-21/
Vizitka Jany Kozubkové na stanici ČRo Vltava (kde zazněly též 2 písně z alba):
http://janakozubkova.com/ve-vizitce-na-stanici-vltava-10-21/
Recenze v kulturním magazínu Uni 8/21
autor: Tomáš S.Polívka
JANA KOZUBKOVÁ
TouLaní
Galén, 2021, 31:30
O Janě Kozubkové se asi v každém článku uvádí, že ve svém písničkářství využívá zkušenosti divadelní herečky. Také se tomu nevyhnu, existuje dobrý důvod. Kozubková dokáže v písních poutavě pracovat s příběhem i lyrikou, jako vypravěčka odstiňovat nálady a vtahovat do děje. Navíc dvě písně na albu, Vlci a To je láska s texty režisérky, dramatičky a herečky Lucie Ferenzové, vznikly přímo pro divadelní představení. Při verších „za noci temné a tiché / hlubokým starým dubovým lesem / žene se smečka loveckých psů / tisíce očí nocí se plíží / širokou bílou sněhovou plání / čenichy od stopy ke stopě zvou“ (Vlci) máme vyzpívaný výjev takřka před očima. Ať už se Kozubková stává „laní pouhou“ vedle „krále na bílém koni“ (Na hladině) nebo se jen v přeneseném smyslu toulá („proud nás unáší / každého k jeho břehu / vítr nás halí belí halí / loďky kolébají nás“ v písni Loďky), dá se jí věřit každé slovo. A jistě, název alba je výstižný.
Zároveň je ale třeba dodat, že „divadelní“ aspekt tu není berličkou. Janinu písničkářskou tvorbu nelze hodit do škatulky herecké zpívání, která získala znevažující nádech, byť jistě v mnoha konkrétních případech neprávem. Kozubková zkrátka výtečně zvládá také muzikantské řemeslo. Především pěveckou techniku, skoky mezi rejstříky, trefování správné intonace v netuctových melodických koloraturách. Hudba obstojí bez jakýchkoliv hereckých zkušeností, je nosná bez „přehrávání“. Zvláště když připočteme zajímavou barvu Janina hlasu. Kytarový doprovod nevybočuje z jednoduchého, funkčního hraní, ale není neumětelský.
A především, Jana Kozubková se na debutu osvědčila jako naprosto zralá autorka. Poetika jejích milostných či vztahových výpovědí neklouže k banalitám (Modrej zub, Jenom tak, Krabice od bot) a velmi trefně znějí i komentáře „sociálních jevů“ (Hejty). Pokud má píseň religiózní podtext (Žalm 262), působí nevtíravě. Janin albový debut patří k těm, které probouzejí těšení na druhotinu.
https://janakozubkova.com/
1 foto Karel Cudlín
2 foto Vojta Havlík
3 a 4 foto Markéta Bendová
